Noc na Jaselské ulici přicházela pomalu.

Nejprve ztmavly stromy ve vnitrobloku. Potom okna domů začala svítit jako malé čtverce tepla. Tramvaje cinkaly v dálce, město se převalovalo na druhý bok a v zahradním domku
U Šneka se pořád ještě někdo loučil.

(Pokračování textu…)

Někdy se U Šneka nehrálo ani nefandilo.

Na stole zůstaly sklenice, pivo teklo tišeji a židle se obrátily jedním směrem. Malý domek se proměnil v posluchárnu, jen bez stupínku, bez katedry a bez té chladné vzdálenosti,

která někdy odděluje řečníka od těch, kdo mu naslouchají.

Domek se začal vzdalovat z Jaselské. (Pokračování textu…)

Vedle Š. žila V. Ne za ním a ne v jeho stínu. Vedle něj, tak jak vedle sebe stojí dvě věci, které se dávno naučily, že nemusí být stejné, aby k sobě patřily.

V. byla inteligentní tím tichým způsobem, který se nepotřebuje neustále dokazovat. Rozuměla lidem dříve, než domluvili, a Š. často už ve chvíli, kdy se nadechl k dalšímu nápadu. (Pokračování textu…)