Ve středu se U Šneka zpívalo.

Ne každou středu, protože některé středy patřily hokeji, dětem, a všem těm drobným povinnostem, které člověka drží doma za rukáv.

„Reprák je nahoře,“ napsal náš milý Š. „Aspoň zjistíme, jestli jde napojit.“ A tím byla akustická středa vyhlášena (Pokračování textu…)

Š. byl pábitel.

Neznamenalo to, že by lhal. Lež je věc chladná, vypočítaná a osamělá. Sedí v koutě, hlídá si vlastní prospěch a bojí se, že bude přistižena. Š. smyšlenky však byly družné. Přicházely mezi lidi, potřásaly si s nimi rukou, nechaly si natočit pivo a za chvíli už seděly u stolu jako dávní známí.

Š. nefalšoval skutečnost.

On jí pouze pomáhal, aby byla zajímavější. (Pokračování textu…)

Pivo mělo U Šneka vlastní meteorologii.

Byla piva klidná, usedlá, která padala do sklenice pohodově. Byla piva vzdorovitá, jež se tlačila ven z bečky, sotva se někdo dotkl kohoutu. A potom byl Heřman.

„Pozor,“ varoval Š, „Heřman rád pění.“ (Pokračování textu…)