Šalina
Jedu si to takhle ani ne tak Coloradem, ale po dálnici, když tu najednou zapochybuji o zdravém svém rozumu. Pak se ujistím, že jsem zcela normální, alespoň tedy v normě tak, jak je normálnost definovaná.
Poté zavrhnu i možnost opileckého exscesu no a chvíli se jen divím.
Přede mnou se mezi liniemi nepokosených moravských mezí, lehce přesouvá tramvaj. Co tramvaj. Přímo šalina.
A nejede pomalu.
Chvíli marně hledám dráty, ale ty nejsou. Že by to byl nový fígl, jak odstavit odboráře od stávkového koryta to asi taky ne. V paměti pátrám co a kde jsem pil, a hlavně jestli to tam nějak divně nesmrdělo. Nikde jsem nebyl, nic jsem nepil a tam kde jsem byl nikdo nic nefajčil.
Když jsem tedy vyčerpal všechny pravděpodobné varianty, tak ta poslední i když nepravděpodobná, musí být pravdivá.
Tož potkal sem u Holomóca šalinu jak si to tak sviští kilo deset mezi mezama, vůbec se nezalamuje s vyhláškó, drátama a tak.
Po přijetí za zatáčku než sem vytáhnul kamerku příruční už to sice nebylo tak půvabné a romantické, ale stejně to stojí za to.