Poslední pivo, které nikdy není poslední
Noc na Jaselské ulici přicházela pomalu.
Nejprve ztmavly stromy ve vnitrobloku. Potom okna domů začala svítit jako malé čtverce tepla. Tramvaje cinkaly v dálce, město se převalovalo na druhý bok a v zahradním domku
U Šneka se pořád ještě někdo loučil.
Loučení tam bylo dlouhý obřad.
„Tak my půjdeme.“
„Ještě dopij.“
„Já už mám.“
„Tak šnyta.“
„Fakt jen trochu.“
„Jasně.“
Děti se sháněly po zahradě. Počítaly se bundy, boty, koloběžky a děti samotné. Někdo našel cizí rukavici.
H. mnohdy odcházel mezi posledními.
„Zavíráš?“ zeptal se.
Š. se rozhlédl po prázdných sklenicích.
„Pomalu.“
„To znamená co?“
„Že už nikomu nenatočím celé.“
H. přikývl. Takové provozní opatření znal.
Když odešli opravdu všichni, domek i zahrada náhle ztichly. Po smíchu zůstalo ve vzduchu něco jako teplo po ohni. Na stole byly kruhy od sklenic, malé měsíce, které dokazovaly, že večer zde měl vlastní oblohu.
Š. se posadil.
Bylo mu padesát.
Padesát let člověk putuje k místu, kde si nakonec sedne mezi prázdné sklenice a uslyší vlastní život v tichu.
V. vyšla z domu.
„Tak co?“ zeptala se.
Š. se usmál.
„Krásná akce.“
„Byla.“
„Myslím, že všichni spokojení.“
„Myslím, že ano.“
„A pivo vyšlo přesně.“
V. se podívala na bečku.
„Zbyla skoro půlka.“
Š. chvíli mlčel.
„Tak to jsem plánoval.“
V. se zasmála.
Š. se napil z poslední sklenice, v níž už pěna klesla a pivo trochu zteplalo. Teď mu to nevadilo. Díval se do zahrady, na domek a na dětskou hračku pod stolem, kterou si tam zapomnělo cizí dítě.
„Víš,“ řekl, „já jsem si vždycky myslel, že jednou budu mít hospodu.“
„Tohle není hospoda.“
„Já vím.“
A opravdu to věděl.
Hospoda má otevírací dobu.
U Šneka jsou zprávy ve skupině.
Hospoda má hosty.
U Šneka jsou přátelé.
Nad Jaselskou ulicí visel měsíc kulatý jako pivní tácek. Š. se na něj díval a napadlo ho, že možná i vesmír je jen velký výčep, hvězdy jsou bublinky stoupající vzhůru a Bůh někde za pípou hlídá tlak, aby svět příliš nepěnil.
Byla to myšlenka krásná.
Š. zvedl telefon. Chvíli psal, mazal a znovu psal, zatímco automatické opravy měnily jeho pozvánku v oznámení o akrobatickém lyžování.
Nakonec odeslal dvě slova:
Zítra open.
Telefony v různých bytech po okolí začaly cinkat.
Lidé se usmáli.
Začali si kontrolovat kalendář.
H. se doma podíval na zprávu, zavrtěl hlavou a věděl, že přijde.
A malý šneččí domek se ve tmě tiše nadechl.