Den ani už nevím jaký
Soustředění ubíhá závratným tempem ku předu a díky návalu všeho najednou už skoro ani nelze spočítat, jaký že to je vlastně den.
Zatímco zpěv a náhravky mají stoupající tendenci, stejně jako kuchtící výkony kuchařinek, dvojčata jsou čím více podobná živému stříbru.
Jejich rychlost začíná být závratná a nápady nebetyčně pitomé. Koho z vás by napadlo naprat si celou klokanku (kapsa na bříšku) kamínky a poté trvat na tom, že v mikince budete spinkat?
Překvapení bylo celkem dokonalé a kamínky z postýlky padají ještě včil.
Předměty se objevují na zcela nezvyklých místech, aby posléze opět zmizeli a zástup tápajících osob, které jako ve snách hledají své věci se potácí z místnosti do místnosti. Snaha některých nezodpovědných živlů, svést svoji nepořádnost (nebo zlomyslného ducha) na dvojčata se ovšem minula účinkem, když se věci samovolně přemístily v době, kdy dvojčata prokazatelně spinkala.
Sboristky se pro změnu ne a ne odtrhnout od pomýlené literatury s náádhernými upíry, kteří jak se zdá, se vyskytují na všech středních školách od Londýna po Kalifornii a jenom u nás furt nic. Asi je tu na ně moc něčeho, ať už je to cokoliv.
Koníci na konci vesnice jsou také zdrojem nekonečného pobavení a pro ty, kterým nestačí zpěv jede na plné koule cosi jako muzika v kuchyni.
Na návštěvu se zastavila Terezka, Terezka a Klára, které podpořily zpěv a to jak hlasivkami, tak i houslemi. Největší pomocí ovšem bylo zabavení dvojčat, která se tak odpočala od neustálého tahání, natřásání, zvedání, klesání, houpání, otáčení a různých dalších skopičin, které by uhnali mořskou nemoc i starému mořskému vlku. Ne tomu na třináct.
Nejjednodušší heuristickou analýzou nakonec bylo určeno, že nejklidnější místo široko daleko je ku podivu místní hospoda, které ruchnul jukebox a kompletní sbor včetně dvojčat tam má zakázaný přístup. Díky za ni.
V hektickém shonu tréningu, náhrávání, poslouchání nahrávek a přetáčení těch katastrof vydávajících se za nahrávky se ale nakonec kvalita dostala na opět o něco vyšší úroveň než v minulých letech (těšte se), fotky se nafotily, video se natočilo a včil už zbývá jen vrátit děti tam, kam patří – tedy rodičům a v klidu protřídit a prostříhat zaznamenanou dokumentaci.
Jedna kvízová otázka za tři body. Co udělá dvojče, které najde USB klíč? Ano správně. Strčí si ho do nosu a soplem (který si pořídilo speciálně jen pro tuto příležitost) znehodnotí její obsah na tak dlouho, než to povolí benzinem. Doufejme.
Na závěr pak je nutné zakončit nějakou veselou zprávou. Tak tedy – Tonička, Verunka ani Míša už žádnou další záchodovou mísu nerozsedli. Což je skutečnost, která si zcela jistě zaslouží zmrzlinu a to hned v sobotu po návratu.