Koupání
Občas se musí hygieně učinit zadost a nacpat děti do vany.
Ono by bylo lepší je nacpat spíše do pračky, protože by to měly kombinované s tobogánem, sprchou, vířivkou, a navíc by byl utlumen zvuk výskajích dvojčat, ale občas to opravdu stojí za to.
Při posledním koupání, které proběhlo relativně v klidu, se najednou Matěj rozhodnul, že nutně musí otčímovi umýt ruce. Žínkou. A mýdlem.
No tak proč ne že?
Pravá ruka proběhla v pohodě.
U levé se objevily problémy.
„Táto,“ zahlásila maskulinní část dvojčat rezolutně. „Ten pstýnek musí puyč“.
Ovšem ženská část osazenstva vany protestovala, že to by tatínek nebyl „vdaný“. Po vysvětlení, kdo že je to vdaný a kdo ženatý, nicméně vtípek pokračoval. Matýsek totiž trval na sundání prstýnku.
Ovšem po přednášce od sestry tomu neříkal „prstýnek“, ale „manželství“. Celá věta v rozkazovacím tónu tedy zněla „Táto, sundej si manželství“.
No uznejte sami, nebylo kam couvnout. Prstýnek byl – s obtížemi – sundán.
Poté byla levá ruka jemně přejeta třikrát žínkou a tím to bylo vyřízeno.
Tedy bylo by. Ovšem přednáška o „vdaný“ a ženatá“ – tedy samozřejmě obráceně – podnítila představivost a verbální tvořivost sterea.
„Jak si vlastně tatínek vzal maminku?“ Zněla jedna z otázek, na kterou se těžce hledá odpověď. Ovšem stereo si samo odpovědělo.
„Tatínek chodil s maminkou plavat (kde na tom byli – nechodil), pak si vyrobili prstýnky, kde maj napsaný ty jména a potom, co vyměnil tatínek tu žárovku v ložnici, jsme se narodily my. Jooo tak to bylo .. hahahaha.“
Prostě koupání – to je taková sociálně-biologická sonda do života manželů.