Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Archívy pro kategorii ‘Foto’


Koalova svatba

20. 10. 2010

Víkendové mecheche strávené v Bardějově bylo okořeněno nejen mnoha sty najetými kilometry a řevem nerudných dvojčat, ale i  (a to podotýkám hlavně!) řeckokatolickou svatební bohoslužbou, úsměvy mnoha příjemných lidí a výborným jídlem a pitím. Děkujeme za pozvání a nabízíme fotkovou ochutnávku atmosféry, kterou najdete tady.

(Pokračování textu…)

 

Dej mi pusinku

14. 10. 2010

Zdatnějším imitátorem z našich dětí je Alžběta Marie. Napodobuje bezchybně a pro umocnění navíc přidává notnou dávkou vlastní grácie. Její tlačení na hrníčku je potom natolik sugestivní, že se nestačíme divit, když je nočník v závěru prázdný. Posuďte sami:

(Pokračování textu…)

 

Černobílá fotografie

30. 9. 2010

V dubnu a květnu bylo zataženo s deštěm a zima, v červnu, červenci a srpnu většinou svítilo sluníčko moc prudce a pak přišlo září a já konečně měla ideální podmínky pro focení neustále se pohybujících dvojčat. S výsledky jsem tak moc spokojená, že se musím pochlubit… A nevím proč, ale na těch černobílých fotkách jsou ty děti nějak hezčí. (Pokračování textu…)

 

Alžběta a mobilní telefon

18. 7. 2010

Věrná nápodoba bez vnitřního obsahu. Zacházení s věcmi přesně okoukaným způsobem. Naplnění je v tom dělat věci jako máma a táta, nikoli v provozování činnosti samé. Půjčila jsem Bětce svůj mobilní telefon a co nevidím. Telefonuje:

(Pokračování textu…)

 

Jídlo dobré a ještě lepší

14. 7. 2010

Vím, že každé dítě je jiné, ale stejně mi to nedá a zase jednou provedu malé dvojčecí porovnání. Naše děti rády jí. Dokonce moc rády. Ostatní rodiče to komentují slovy „naše děti takhle nikdy nejedly“, „oni toho tolik sní?“, „vždyť už tu sedíme hodinu a on chce ještě pořád jíst“… Možná je to tím, že jídlo dostávají tehdy, když je čas a ne když si zamanou a že skladba jejich jídelníčku je zdravá, tedy zasytí, ale nezaplácá. Psát chci ale o tom, že i dítě staré rok a tři měsíce už je mlsné jako koza.

(Pokračování textu…)

 

Matesovy noční můry

13. 6. 2010

Spaní mimin. To je takové vděčné téma. Dokonce moc vděčné, protože když spí, mohu dělat prakticky cokoli – teď třeba psát na pc. Kdybych psala o spaní, musela bych zmínit, že to nejdůležitější pro zachování domácí pohody, vyrovnané psychiky a zdravého rozumu je naučit dvojčata spát synchronně. Ze strany rodičů to dalo trochu práce, ze strany dětí trochu slz a křiku, ale povedlo se. O tom ale dnes psát nebudu. Budu psát o tom, jaké to je, když se Mates vzbudí v noci a pláče. (Pokračování textu…)

 

Tluče bubeníček, tluče na…

2. 6. 2010

S dvojčaty se nikdy nenudíte. Udržují vaši mysl pružnou a tedy mladou. Mimo jiné nikdy nevíte, co je zaujme. Jejich intelektuální záběr je přímo gigantický a jeho šíře by se dala přirovnat snad jen k záběru renesančního člověka Leonarda DaVinciho.

(Pokračování textu…)

 

Rychlejší než její stín…

24. 5. 2010

Mám poslední dobou problém nafotit naše děti bez blesku a přitom zaostřeně. Na vině je třeba i to už hróóózně dlouhé pošmourné počasí bez sluníčka, které způsobuje trošku delší čas expozice… Ale hlavně za to mohou samozřejmě děti. Tak třeba jsou v jednom rohu místnosti, pak se něco nepatrně mihne a jsou v jiném. Záhada, jak to dělají. Něco se mi ale přece jen nafotit podařilo. Důkaz toho, že je Alžběta Marie aspoň tak rychlá jako Lucky Luke. (Pokračování textu…)

 

Dvojčata a tenisák

15. 5. 2010

Šel jsem tak jednou odpoledne vyzvednout kamarádovi tenisáky. Kamarád je zuřivý tenista a nakupuje ve velkém. 7 balíků tenisáků to je opravdu, ale opravdu hodně. Když už jsem tam byl, tak jsem využil příležitost a zakoupil jsem si také jeden kousek. Aby si měla dvojčata s čím hrát a tak vůbec. (Pokračování textu…)

 

Jak jsme (ne)putovali

8. 5. 2010

Začátkem května tradičně putujeme v houfu dětí a kočárků, v partě halekajících výrostků a v uspořádaném zástupu moudřejších na Vranov, kde se setkáváme s důstojným stářím dorazivším autobusem přímo na místo, abychom zde společně slavili mši. Letos, pravda, byl náš scénář nakonec docela jiný, ale to už nás po roce s dvojčaty ani moc nepřekvapuje.

(Pokračování textu…)