Jaksemtojenomchtělzačít. Jo. Aha. Dvojčata se vyspala dobře. Vedení soustřeďka již vychytalo intervaly (citelně zkrácené) pro přebalování, za pomoci chladícího fenistilu a rybilkové masti se japonská vlajka na zadnicích ze třetího dne zmenšuje a hlavně potěšila zpráva, že dnes se bude odpočívati hlasivkám.

Po snídani se tedy vytvořila BIG bicí sekce ze všech účastníků, kteří se učili ťukat, tlouct a mlátit na druhou, třetí a jeden-a-půltou dobu. Vše za doprovodu vynikajících písní od skupiny Klíč  – Písničky z Breptánie. Vřele doporučuji toto CD k zakoupení. Výsledek byl sice neuvěřitelný rámus, ale organizovaný a hlavně v rytmu.

Mezitím se prolátlo, že strejda Sáhib se vymlouvá a nechce přijet. Celkem spontánně vznikla akce o jejíž existenci nemělo vedení soustředění do poslední chvíle tušení a dozvědělo se o ní v podstatě až ze Sáhibovy SMS, ve které přirovnával Verunku k nepěknému, nedemokratickému režimu, nicméně přislíbil účast. Některé účastnice se dokonce radostí roztančily.

Tato zpráva výrazně zintezivnila snahu účastníků o co nejlepší přednes. Kuchařky začaly uklízet kuchyni a dvojčata přestala plakat při pohledu na libovolnou osobu ženského pohlaví mimo matku.

Zájemci si vyzkoušeli dokonce hru na basu. Vynikající výkony podaly Emča a Ester, které jako perspektivní kádry dostaly za úkol naučit se stěhovat basu po schodech, jakožto úkol z vyšší dívčí.  Celkem bez problémů se s úkolem popasovaly a tím postoupily na střední školu hraní na basu.

Entuziasmus účastníků ze slíbené návštěvy osoby pomazané ovšem dostoupil vrcholu v osobě Gabči, která opustila plotnu, basu, přehrávání obehraných sól a začala se – jako poctu Sáhibovi – učit hrát na housle.

Po vynikajícím obědě, který se skládal ze šunkofleků vyrobených ze salámu a brambor se začalo opět intenzivně zpívat. Cvičilo se a cvičilo a nebralo se ohled na postupující mračna.

Návštěva Veruny, Noemi a Ráchel nás velmi potěšila a umožnila vypilovat vzorné chování na ctihodnou návštěvu do dokonalosti. Dokonce si děvčata umyla vlasy a nohy.

Radost byla taková, že byla upečena čerstvá buchta, opatřená kopečkem šlehačky na svačinu. Pravda, ta se Sáhibovy návštěvy nedočkala, ale stejně byla dobrá. Na mě totiž taky nezbyla – z toho vyvozuji vynikající kvalitu pochutiny. Nutno totiž podotknout, že nejmenovaní zpěváci/zpěvačky jsou mslní jako kozy a nechtějí papat.

Celý den měl vyvrcholení při návštěvě strejdy Sáhiba. Déšt, který se spustil do opékání špekáčků, nemohl pokazit nelíčenou radost účastníků, když  Sáhib vkročil do dveří, začichal odér nohou umytých a pronesl přátelské „No nazdar“.

Vzhledem k vodním kratochvílím sv. Petra bylo nutné opékání přerušit a špekáčky dodělat na plotně, ale to nezabránilo předvedení tří skladeb náročnému publiku, které prezentoval p.t. pan farář a Luboš, který ho jistil z dálky.

Strejda odjížděl spokojen nejen z vysoké kvality ba až profesionality sboru, ale i nadšen počtem účastníků. Po jeho odjezdu už proběhla pouze tipovací soutěž „Kdo je kdo“ zaměřená na poznávání dvojčat. Pravda, někteří měli značný hendikep, neboť upřímné zděšení nejmenovaných zpěváků „Tady jsou nějaká dvojčata?“ málem zrušil celou soutěž ještě před jejím začátkem.

A na konec malá ochutnávka z programu: Otázka zní, které stereo je na obrázku:

Tento článek byl přidán 29. 7. 2010 v 22.40 v kategorii Schola. Komentáře na tento příspěvek je možné sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, či zpětný odkaz.