Chemie a lepidlo
Chemické lepidlo. Úžasná věc. Zvláště, když je zdivo v takovém stavu, že v podstatě vypadává i se sádrou. Ale popořadě .
Začalo to celkem nevinně. Hlava i krk rodiny zadal jednoduše vyhlížející úkol: navrtat a upevnit tyče na závěsy. Že je to celkem fundamentální záležitost prací rodinných a dělal jsem to tolikrát, že snad i poslepu to zvládnu, kladl jsem odpor jen krátce.
Pak přišla ke slovu má pistol a pěst. Pardon. Samozřejmě vrtačka a šikovné ruce. Vrtnul jsem díru, navhlčil, zaplácnul sádrou, insertnul hmoždinku a šel dělat něco jiného, než to ztvrdne.
Až to bylo natvrdlé, vrznul jsem tam šroubek, instaloval tyč, aplikoval závěsy a bylo lala.
Jenže.
Dvojčata, jak už to tak bývá, jsou stvoření zvídavá, a proto se rozhodla i přes mnoho zákazů otestovat kvalitu vrtačsko-upěvňovacích prací páně pěstouna.
Po půl roce vypadl šroubek poprvé. Pravda, vypadnul i s kusem zdiva, což mé lehce orosené čelo ovanulo příjemným vánkem, který sušil horký pot zděšení – neudělal jsem něco špatně?
Tož nic. Lochnu jsem zvětšil, postup aplikoval stejný – jak taky jinak, když byl správný, ale pro jistotu… Vzpomenuvše na strejdu „hlavně-nejmenovat“ jsem si zkontroloval, jestli mám opravdu sádru, a ne zinkovou bělobu 😀 Byla to sádra.
No jo. Ale za chvíli se vypadávací proces opakoval. To jsem znejistěl a kontroloval nejen zinkovou bělobu, ale zkontroloval teoretické znalosti aplikace hmoždinky na internetu – pěkné čtení 🙂
Když se proces opakoval podruhé a potřetí, naznal jsem, že problém není ani v zinkové bělobě, ani ve vrtačce ba dokonce ani v technologii. To, že není chyba v ručičkách, bylo jasné od začátku.
Chyba musí být jedině a jenom ve zdi. To, že se šroubem vypadávala stále větší sádrová zátka včetně okolního zdiva, tuto teorii podporovalo.
Fajne. Chyba je tedy ve špatně koupeném baráku. No jo. Ale přece se nebudu stěhovat kvůlivá vypadávající hmoždince. Novou zeď taky stavět nebudu. Jak tady ve dva a půltém nadzemním podlaží při tloušťce stěny jeden poctivý metr.
Ok. Koupím chemickou kotvu a tím zpevním celou stavbu.
Rozhodnuto, zakoupeno, aplikováno a vzhledem k tomu, že chemická kotva má nejmenší balení 0,5 kg, tak mi ještě zbylo. Tož jo. Druhý den dokoupím další háčky a děti budou mít krásně zavěšený adventní kalendář.
Haha. Chemická kotva je dvousložková. Metodou pokus-omyl-omyl se ukázalo, že činidlo je pouze pro první tři otvory a pak prostě dojde. Dále, že i když vám zbude trochu činidla ve směšovači, tak vám do druhého dne ztvrdne. No a hlavně – bez činidla to prostě netvrdne.
Proč – ptám se – nemůžou ty trumbely vod výrobca, hrome a do hájíčka zeleného dělat namixovanou směs na definovaný počet děr? Například: čtyři, nebo tři, dvě a snad i dokonce jedna.
Určitě by si to pak koupilo více osob a v součtu i za víc financí. A hlavně bych nemusel vyhazovat v podstatě nepoužitou půlkilovou tubu s chemickou pastou bez činidla, která je mi na figu a navíc čekat, kdy vypadne chemicky nevytvrzené bako materiálu včetně skobiček ze zdi. Tentokrát snad bez zdi. Aby nám z teho baráku něco zbylo.