Pískoviště
Znáte to. Dojde Vám zboží. Jste spokojeni, že ho máte, jste spokojení, že je zboží kvalitní, ale hromadí se Vám kisny. Co s nima?
Dodavatel je většinou zpátky nechce, vyhazovat je to škoda, no a včil „čo s tym budeme robiť?“
Přece pískoviště. První co bylo, že se kisna (to jako bedna) dovezla na zahradu. Jednoduché. Po se rozhodlo, že bude posprejována kvůli nepřízni počasí. Ale jo, všichni ví, že sprejovat je na prd a je jednodušší to normálně prachsprostě natřít. Ale živitel stereo dvojčat si vždycky chtěl vyzkoušet něco posprejovat, no tak si holt splnil sen 🙂
Zakoupit úhelníky, šrouby, spreje – prostě standardní nákup na víkend. Navíc si pěstoun cestou zpátky z obchoďáku vzpomněl, že sice má všechno co potřebuje na pískoviště, ale nemá co do něj.
Hmm. tak ještě jednou – šup do obchoďáku. K velkému zděšení pěstouna, se ukázalo, že písek na dětská pískoviště mají. Ale ze Španělska. Jemnoučký. Špica bábovičky. Jenže to znamenalo, že bude nutné koupit silikon, nebo zalištovat lochny mezi prkny. Na takovou strukturu podstavec prostě nebyl stavěn.
A včil jedna dobrá rada pro všechny – rozhodně ty mezery zalištujte. Silikon je práce pro vraha a na dlouho.
Nutno konstatovat, že kombinace jeden dospělý, spreje, šrouby, aku vrtačka a dvě rozpustilá dvojčata je vpodstě ideální model pro to, udělat fakt, ale fatk fůůůru práce. Teda vpodstatě nic. Když bylo odlepeno jedno dvojče od silikonu, zjistilo se, že to druhé zatím strká šrouby do mezer v paletě, tak, aby nešly vytáhnout – bylo nutné je vyšroubovat.
Po vyšroubování šroubečků, se ztratily úhelníky. Protože byly použity na ohrádku pro ploštice. Dvojčata si totiž pořídila farmu na ploštice, ohradila prostor ocelovými úhelníky a čas trávila tím, že jeden je klacíčkem naháněl do ohrady a druhý se je snažil – také klacíčkem – udržet v ohradě. Během vysvětlování, že ploštice nejsou domestikované a budou furt utíkat a stejně nikdo z nás neví, čím se ploštice živý a tak co s nima, naštěstí ploštice opustily farmu a farma tímto přišla na buben. Úhelníky byly tedy s lehkým potahováním nosu vráceny.
Při šroubování úhelníků se ozval podivný zvuk unikajícího plynu – dvojčata rukou společnou a nerozdílnou vypáčila bezpečnostní vršek na spreji a dívali se, jak se hezky rozptyluje aerosol ve vzduchu.
Zkrátk – práce na tři hodiny byla hotova ze necelých šest. Dvojčata mamča drhla od silikonu a spreje ještě týden 🙂
Jo a aby toho nebylo málo, tak si pěstitel dvojčat se trumbela řekl, že mu toho bylo s pískovištěm málo a tedy zroby dětem domeček. Nutno podotknout, že moc lichotivým slov po vyslovení plánu od ženy své zákonné neslyšel. Verbální projev maminy na téma domeček by se dal zhodnotit slovy – parádní držková. Chudák tatínek 😉