Bytové semináře a jiné vědy
Někdy se U Šneka nehrálo ani nefandilo.
Na stole zůstaly sklenice, pivo teklo tišeji a židle se obrátily jedním směrem. Malý domek se proměnil v posluchárnu, jen bez stupínku, bez katedry a bez té chladné vzdálenosti,
která někdy odděluje řečníka od těch, kdo mu naslouchají.
Domek se začal vzdalovat z Jaselské.Najednou se před jeho okny rozestoupila bílá krajina Antarktidy. Nekonečný led, vítr a ticho tak hluboké, že v něm bylo možné zaslechnout vlastní dech.
Potom se otevřel Írán. Na stěně se objevily hory, města, pouště a zahrady, staré kameny i tváře současných lidí. Vyprávění neukazovalo vzdálenou zemi jako jednoduchý obraz, ale jako krajinu složenou z mnoha vrstev, z dějin, víry a střetávání mnoha etnik a národů. Lidé naslouchali a za známými názvy začínali rozeznávat vysokou politiku i každodenní život.
Jindy přišla Afrika. Jako příběh obsahující množství vjemů, hlasů, krajin a pamětí. Města rychle rostoucí vedle starých cest, suchou zemi i zelené svahy, školy, tržiště a hudbu. Domek byl náhle příliš malý pro celý kontinent.
Bytové semináře nebyly přednáškami v přísném smyslu.
Byly návštěvami.
Někdo přišel a přinesl s sebou kus světa, který znal ze svých cest, práce nebo dlouhého studia. Rozložil jej před ostatní jako mapu a dovolil jim chvíli kráčet s ním.
Po řeči zůstávala spousta otázek.
Některé byly vysloveny, jiné si lidé odnášeli domů.
Š. během vyprávění občas doplnil pivo.
Nikdo tím nebyl vyrušen. Naopak se zdálo, že právě ono tiché zasyčení výčepu patří kvečeru stejně jako obracení stránek a hlas řečníka.
A tak malý domek u paty domu cestoval.
Jednou až k jižnímu pólu.
Podruhé přes íránské hory a města. Jindy napříč gruzínskými horami, od jednoho lidského osudu k druhému.
Nikdo přitom neopustil Jaselskou ulici.
Jen se na chvíli otevřely stěny a ukázalo se, že svět není tak daleko, když o něm někdo dokáže vyprávět a druzí jsou ochotni opravdu naslouchat.