Soustředění dětského sboru aneb tlemení se na dvojčata
Aneb soustředění s dvojčaty. Vždycky, když se blíží ten náádherný týden soustředění, přemýšlím, do čeho mě to mé vlastní geniální nápady vlastně navezly. Už dlouho před termínem je potřeba zmasírovat rodiče, aby si rodinnou dovolenou nedali na inkriminovaný termín …
… děti je pro změnu nutno přesvědčit (a mnohdy je to práce nadlidská) že vůbec, ale vůbec nejsou líné a tedy rády pojedou zpívat s sebou. Větší je potřeba přesvědčit, že bez nich to nepůjde. Menší zase, že se jim větší budou věnovat. Všechny dohromady pak je potřeba ujistit, že bez nich … by to prostě nebylo ono.
Jako odměna za celou sysifofskou práci se ihned po dokončení (rozuměj přesvedčení všech) vrhne na pořadatele akce samotná. Letos, pravda, byla pozice zjednodušena, díky novému, zcela neotřelému prvku, který přinesl sám život. Již pozvánka zcela jasně hovořila o tom, že soustředění bude s dvojčaty. A bylo. Tento tahák, nepřebila ani dovolená bez rodičů (starší), nebo nicnedělání u babičky (mladší).
Ihned po příjezdu na místo nás čekalo překvapení. Čáp. Nutno říci, že zatímco většina se radovala z velkého ptáka na komíně, sbormistrini se orosilo čelo při představě dalších dvojčat.
Čápovi bylo evidentně zcela jedno, jak moc infarktový stav každodenně vzbuzoval a vesele pozoroval dění na dvorečku. A že bylo na co se dívat. Teda hlavně poslouchat. Celý sbor se s vervou vrhnul na zpívání, hraní a celkově cvičení.
Vesele se zpívalo a nacvičily se parádní kousky pro potěchu mistra faráře Sáhiba. Jen počkej, však uslyšíš. A když ne u Toma, tak Ti povykládaj jiní.
Samozřejmě se našel čas i na zábavu. To, co vidíte pod textem není moderní tanec, ani sofistikované bojové umění. Je to docela obyčejný fotbal, v ženském provedení.
Fotbal, pravda, byl třetí nejoblíbenější činností na celém soustředění. Druhá nejlepší věc byl zpěv a hra na různé druhy hudebních nástrojů.
Aby se neřeklo, že se jen dřelo až do úmoru (což nejde), našel se čas dokonce i na zábavu a odlehčení celé situace.
Pro pravdivé informování o celé akci je třeba ovšem zmínit i fakt, že někteří z členů technického zabezpečení se v některých okamžicích viděli na zcela odpočinkové dovolené někde/kdekoliv za mřížemi. Ty mříže byly důležité, protože za ně jen tak někoho nepustí …
Ale to, co bylo zcela na prvním místě, numero uno, number one, numéro un a samozřejmně номер один byly zcela jasně dvojčata.
Tlemení se na dvojčata byla prostě senzace a nebylo možné ji překonat. Dvojčata se skloňovala, časovala, tišila, budila, přebalovala, krmila, utírala, bavila, zatracovala (když chtěli zpívat v noci nahlas a s chutí) omývala, tahala, otáčela, vozila a celkově rozmazlovala. Tolik fotek dvojčátek foťák málem zavařilo.
Vždy, když padnul večer a celé soustředění utichlo, zcela utaháno neúnavnou kapelnicí a ještě hůře unavitelnými dvojčaty byl konečně čas … na co vlastně? Snad jen udělat pár fotek nočního života vesnice a padnout do spacáku.
Přesto bylo letošní soustředění velmi vydařené a to jak po pěvecké, tak i po technické stránce. Nahrály se další vypalovačky (hitparáda Proglasu už se třese) utužil se kolektiv, ukuly se plány jak dál a hlavně … hmm … dvojčata se naučila převalovat.
Tagy: dětský sbor, Dvojčata, hudba, krásné maličkosti, radosti s dvojčaty, Schola, sv. tomas