Romantická idylka zasněženého města rozněžnila nejedno okoralé srdce zatvrzelého existencionalisty a radostné tváře výskajích dětí rozjasnily obličeje mnoha osob důchodového věku, kterým se do očí vplížil zamlžený výraz naznačující intenzivní vzpomínání na dobu před …. (doplňte sami) lety. Nalomen krásou míhající se okolo smykujícího auta nejen dozadu, ale i do stran, jsem se rozhodl, že se pokusím zachovat tuto vzpomínku v poněkud hmatatelnější podobě, než je nespolehlivá a špatně reprodukovatelná lidská paměť.První zádrhel nastal, když jsem zjistil, že stativ jsem vrátil švárovi. Ozbrojil jsem se tedy podpůrnou a psy odhánějící holí, vzal foťák a placatou čepici a ihned po návratu domů jsem vyrazil. Bylo 23 hod a nějaké drobné.

Nastavil jsem parametry, opřel se o hůlku  a nestačil se divit. Fotiti při hustém sněžení není úplně optimální nápad. A to nejen z důvodu zasněženého objektivu, který jsem musel pravidelně otírat. Foťák se musel velmi pečlivě chránit a o dlouhém expozičním čase jsem si mohl nechat zdát (po návratu). Hustě a rychle padající namrzlé ani ne tak sníh, jako spíše kroupy vytvářely krásný rozmazaný efekt fotografa stojícího pod vodopádem.

Ze zaostření se najednou stalo dobrodružství. Nastavení bílé neexistuje. Sníh odráží a motá dohromady světlo takovým způsobem a z tolika zdrojů, že nejvěrnější fotky mi byly tlučeny o hlavu, se slovy ať si nevymýšlím a nekoloruju nesmysly. Já, který nikdy nedobarvil fotku (pravda sice z lenosti, ale stejně).

Nejlepší fotky vznikly tam, kde bylo jednotné osvětlení a nebyly davy rušivých elementů. Nicméně se ukázalo, že najít v centru neporušenou sněhovou plochu a to i v jednu hodinu v noci prostě nejde.

Velmi zajímavé byly reakce okolochodících ožralých mladších ročníků.  „To je super, že někdo fotí noční zasněžené město, ve kterých novinách to bude?“ Další z reakcí byla „Ty vole, vidíš co fotí? Už tady chlastám tři roky, ale takle nahoru sem se ještě nepodíval.“

Co bylo velmi povzbudivé, byl ovšem fakt, že i přes alkoholové výpary, vznášející se nad davy, mi vždy uhnuli tak, abych mohl exponovat snímek bez procházejících osob, a širokým obloukem obcházeli jak mě, tak i foťák.

Po více jak dvou hodinách jsem se vrátil zmrzlý, s fůrou snímků a zjištěním, že fotit takto hustém snežení je velmi nechutná věc a výsledek neodpovídá vynaložené námaze – výsledky můžete posoudit zde. Nafocený sv. Tomas za hradbou voošklivé vohrady je epesní 😉 .

Tagy: filosofie, Foto, krásné maličkosti, sv. tomas, Technologie

Tento článek byl přidán 23. 1. 2010 v 13.44 v kategorii Foto, Vyšší dívčí. Komentáře na tento příspěvek je možné sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, či zpětný odkaz.