Vím, že každé dítě je jiné, ale stejně mi to nedá a zase jednou provedu malé dvojčecí porovnání. Naše děti rády jí. Dokonce moc rády. Ostatní rodiče to komentují slovy „naše děti takhle nikdy nejedly“, „oni toho tolik sní?“, „vždyť už tu sedíme hodinu a on chce ještě pořád jíst“… Možná je to tím, že jídlo dostávají tehdy, když je čas a ne když si zamanou a že skladba jejich jídelníčku je zdravá, tedy zasytí, ale nezaplácá. Psát chci ale o tom, že i dítě staré rok a tři měsíce už je mlsné jako koza.

Pokračování »

V poslední době jsem díky zvýšené citlivosti na děti v kočárku často a častěji svědkem celkem běžné scény z rodinného života. Tato mnohokrát opakovaná etuda podle v podstatě jedněch not zanechává pár ve stavu zvýšené citlivosti. Pár je excitovaný do té míry, že není problém i po nějakém čase (v řádech hodin) uhodnout přehrávání předlohy.

Pokračování »

Každý z nás četl Foglara a zná Rychlé šípy, Bratrstvo kočičí pracky a mnohé z jejich výroků, které jsou pravidelně a často citovány. Například „To je nečestné a nesportovní“ jsem slyšel z italských úst po vyřazení jejich týmu na MS 2010 ve fotbale a přiznám se, že tato znalost dnes již klasické české literatury v zahraničí mě potěšila. Pokračování »

V určitém věku se dvojčata – předpokládám nejen ony – stávají detektivy. Je nutné vše důkladně prozkoumat, zanalyzovat a pokud je to zajímavé, předat dohližiteli, aby se s ním podělily o radost z nálezu.

Pokračování »

Hospoda. Restaurace. Pohostinství.

Jak sladce tato slova zní. Většina osob, čtoucí tento článek, se na tato místa dokonce těší. A to jsou sami, maximálně ve dvojičce. Jaké slasti a nádherné okamžiky skrývají chvíle vizit těchto míst ve čtyřech se vám pokusím nastínit v tomto příspěvku. Pokračování »

Spaní mimin. To je takové vděčné téma. Dokonce moc vděčné, protože když spí, mohu dělat prakticky cokoli – teď třeba psát na pc. Kdybych psala o spaní, musela bych zmínit, že to nejdůležitější pro zachování domácí pohody, vyrovnané psychiky a zdravého rozumu je naučit dvojčata spát synchronně. Ze strany rodičů to dalo trochu práce, ze strany dětí trochu slz a křiku, ale povedlo se. O tom ale dnes psát nebudu. Budu psát o tom, jaké to je, když se Mates vzbudí v noci a pláče. Pokračování »

Opět po dlouhé době jsem se dostal do stavu, kdy bylo potřeba restartovat linuxový server a po ruce nebyl nikdo, kdo by to uměl. Vono taky o půl šesté ráno se najde málokdo, kdo by nadšením nadskakoval, že mi může píchnout. Přítel na telefonu tedy neproběhnul. I rozpomněl jsem se tedy na prográmek Putty, kterým je možno se dostati na servřík. Dokonce jsem se rozpomenul na jméno a na heslo.

Pokračování »

S dvojčaty se nikdy nenudíte. Udržují vaši mysl pružnou a tedy mladou. Mimo jiné nikdy nevíte, co je zaujme. Jejich intelektuální záběr je přímo gigantický a jeho šíře by se dala přirovnat snad jen k záběru renesančního člověka Leonarda DaVinciho.

Pokračování »

Mám poslední dobou problém nafotit naše děti bez blesku a přitom zaostřeně. Na vině je třeba i to už hróóózně dlouhé pošmourné počasí bez sluníčka, které způsobuje trošku delší čas expozice… Ale hlavně za to mohou samozřejmě děti. Tak třeba jsou v jednom rohu místnosti, pak se něco nepatrně mihne a jsou v jiném. Záhada, jak to dělají. Něco se mi ale přece jen nafotit podařilo. Důkaz toho, že je Alžběta Marie aspoň tak rychlá jako Lucky Luke. Pokračování »