Tulivá dvojčata
2. 4. 2012Mit dvojčata je prostě super. Mateřská dovolená je tak nějak intenzivnější a maminka si ji více užívá. Asi tak 2 a půlkrát. Pokračování »
| Schidlovo |
| … o tom co mě zajímá a co se mě dotýká … |
Mit dvojčata je prostě super. Mateřská dovolená je tak nějak intenzivnější a maminka si ji více užívá. Asi tak 2 a půlkrát. Pokračování »
Ne vždy mají dvojčata idylické vztahy. Někdy se perou, nebo koušou a dokonce …. soupeří. Ale vše se dá využít pro dobrou věc. Soutěživá dvojčata se rychleji rozvíjejí, rychleji nabírají znalosti a dovednosti a tak celkově. Někdy dokonce i dříví nařežou. Sice jen jako bokovku, přetahujíce se o pilu, ale výsledek se počítá.
Verunka zavelela. Rodina zcvakla podpatky, vše dobrovolně odsouhlasila a pod heslem „cokoliv pro děti“ se vyrazilo na sníh.
… dveře se zabouchly, táta odchází do práce. Všechno je špatně. Zaregistroval to polospící Matěj, kterému bije v hlavičce na poplach: „Něco je špatně! Něco jsi prošvihl!“ Nasadí: „Eéééééé!“ střídavě s „Uch. Uch.“, kterým doplňuje vzduch do plic, aby to „Eéééééé!“ bylo co nejsilnější. Vystartuje s postýlky a běží k vchodovým dveřím, které si otevře, aby to slyšel celý dům a aby tím donutil tátu vyšlapat zpátky dvě patra. Pokračování »
Invence dvojčat nezná mezí a scénku „klika cvakla, dveře letí“ umí sehrát i večer. Celé to probíhá asi takto:
Děti ráno vstávají dříve než rodiče. Tedy malé děti. A když už vstanou, tak to stojí za to.
Nejprve zapraskají šprušličky od postýlky. Potom se ozve zvuk posouvaného nočníku, způsobené tím, jak si rozespalé dvojče sedá na nočník a jak ještě ne zcela koordinuje své pohyby.
Dobrý večer. Tato slova, kdykoliv je slyším z televizky u prarodičů, ve mně vyvolávají napětí a nekontrolovatelné stahy svalových skupin.
Děti jsou neustálým zdrojem překvapení. Mnoho osob (zvláště mužů) se dozví, že záznam koncertu Nightwisch není ideální kulisa k sobotnímu uklízení a že existují i jiné filmy než Rambo a/nebo alternativní australská scéna prezentovaná Lantanou, nebo jihokorejská manga prezetovaná „Zkázou Ecobanu“
V určitém věku je otázka „Kdo to byl“ v podstatě tak častá, že ji pěstouni dětí, křičí preventivně dopředu během příchodu na místo činu, ještě zpoza rohu, aniž by tušili, kdo, co, komu a kde.
Nejenom prací živ je člověk a děti nemůžou pořád jen na hřiště. Občas je nutné vyvést rodinu i mimo město. No tak byl naplánován výletík, který odpovídá velikostně délce stereo nožiček.