Uspávání
4. 1. 2016Uspávání dvojčat je odjakživa super záležitost. Jednou si tak spokojený otec spokojeně hoví v kuchyni, kde po uložení dvojčátek slastně obědov-večeří a na pozadí slyší šum povídajících si dětí.
| Schidlovo |
| … o tom co mě zajímá a co se mě dotýká … |
Uspávání dvojčat je odjakživa super záležitost. Jednou si tak spokojený otec spokojeně hoví v kuchyni, kde po uložení dvojčátek slastně obědov-večeří a na pozadí slyší šum povídajících si dětí.
Opravdu nevím, kdy je vhodný čas postavit děti na brusle. Obecně vyznávám zásadu: „čím později, tím lépe…“
Proč?
O tom, že programátoři se občas u bušení programů nudí se všeobecně ví. No je si zkuste sedět den za dnem u kódování, vymýšlet špatně zadané a ještě hůře zanalyzované věci. Nejen, že se to musí v termínu dodělat, ale navíc je nutné vymyslet nejen jak to udělat, ale – a to hlavně – co vlastně zadavatel chtěl.
Marketing je sviňa. Občas, se holt musí použít různé cesty. Jedna z možných cest – no, dneska asi spíše nutných cest – je použití sociálních sítí.
Jednou plác mě přes rameno – žena vlastní, žena jediná a dala otci tří nádherných dětí nabídku která se neodmítá. Místo práce v sobotu vyrazit na prodloužený svatováclavský víken s podstatnou částí rodiny na výlet na Červenohorské sedlo. Tón, kterým byla nabídka vyslovena dával na vybranou přijmout výlet, nebo …. raději nemyslet.
tak vím, že to není můj text, ale je natolik pěkný, že stojí za to jej vystavit a hlavně se nad ním zamyslet 🙂
Začátek konce každého národa
Malé děti jsou opičátka. A učí se napodobováním. Takže když vidí, jak se někdo loučí (a například tatínek to dělá celkem pravidelně např. při odchodu do práce) tak to taky zkouší. Ovšem je potřeba rozlišovat.
Vždycky, když pozoruji děti, jak si hrají, tak jim závidím. Ano. Samozřejmě. I to, že jsou mladší, obratnější a tak dále.
Děti jsou sladké a dvojčata dvakrát tolik. Jistota dětí, že přijde zítřek a stojí za to si ho důkladně naplánovat je stále, zase a znovu fascinující.