| Schidlovo |
| … o tom co mě zajímá a co se mě dotýká … |
A opět vítáme všechny příznivce našich dvojčat. Intervaly přebalování jsou fakt vychytané a proto se dvojčátka vyspinkala dorůžova. Opečovávací článek pravda již méně, protože intervaly přebalování neladí s fázemi spánku REM a NREM. Výrobci jednorázovek nejenže zaneřáďují planetu, ale také začínám chápat permanentní stres matek používající tento mučící nástroj, jednorázovka zvaný. Pokračování »
Jaksemtojenomchtělzačít. Jo. Aha. Dvojčata se vyspala dobře. Vedení soustřeďka již vychytalo intervaly (citelně zkrácené) pro přebalování, za pomoci chladícího fenistilu a rybilkové masti se japonská vlajka na zadnicích ze třetího dne zmenšuje a hlavně potěšila zpráva, že dnes se bude odpočívati hlasivkám. Pokračování »
Tento den začal ve znamení polykaných a ne zcela slušných nadávek na výrobce jednorázových plínek. Nevím sice na co při výrobě jednorázovek mysleli (ti výrobci), ale rozhodně to nebylo pohodlí dětí, neřkuli rodičů. Pokračování »
Den druhý se nesl ve znamení nestíhání. Tedy aspoň pro dvojčata. Díky tomu, jak byla veselá přes noc, tak byla lehce – cca 2 hodiny – pozadu. O snídani tedy nelze v podstatě nic napsat, protože byla jaxi zaspána. Za to je možné zodpovědně říci, že klidná noční vesnice je náádherná na pohled. Pokračování »
A je to tady. Sraz na nádraží v KrPoli, zakoupení jízdenek, dle matematického modelu slečny/mladé paní kapelnice pravda zavdal příčinu k zajímavé diskuzi s průvodčím, který dlouho nedokázal pochopit, co je to optimalizace nákladů, že je to koupené správně a vůbec, že to má zkontrolovat a ne prudit.
Po delší diskuzi to chlapec pochopil, a proto bylo možné vystoupit až v místě určení. Zde nečekal slibovaný autobusek, protože ten se tou dobou ještě řítil směr cíl, včetně kuchařek a dvojčete. Pokračování »
Přípravy na nejlepší akci letošních prázdnin vrcholí. Paní kapelníková už má nachystané noty, kytary mají natažené nové struny, bubínek pro dvojčata je pomocí kladiva zbaven bubnovací blány a tedy nic nebrání odjezdu směr stavení, které nás bude celý týden hostit. Pokračování »
A je to tady. www.schidlo.cz slaví první narozeniny. A je to mazec.
Věrná nápodoba bez vnitřního obsahu. Zacházení s věcmi přesně okoukaným způsobem. Naplnění je v tom dělat věci jako máma a táta, nikoli v provozování činnosti samé. Půjčila jsem Bětce svůj mobilní telefon a co nevidím. Telefonuje:
Vím, že každé dítě je jiné, ale stejně mi to nedá a zase jednou provedu malé dvojčecí porovnání. Naše děti rády jí. Dokonce moc rády. Ostatní rodiče to komentují slovy „naše děti takhle nikdy nejedly“, „oni toho tolik sní?“, „vždyť už tu sedíme hodinu a on chce ještě pořád jíst“… Možná je to tím, že jídlo dostávají tehdy, když je čas a ne když si zamanou a že skladba jejich jídelníčku je zdravá, tedy zasytí, ale nezaplácá. Psát chci ale o tom, že i dítě staré rok a tři měsíce už je mlsné jako koza.
V poslední době jsem díky zvýšené citlivosti na děti v kočárku často a častěji svědkem celkem běžné scény z rodinného života. Tato mnohokrát opakovaná etuda podle v podstatě jedněch not zanechává pár ve stavu zvýšené citlivosti. Pár je excitovaný do té míry, že není problém i po nějakém čase (v řádech hodin) uhodnout přehrávání předlohy.