Sněží. „To mokré bíle svinstvo pada mi za limec.“ Njn. Dokud jsem se v tom pohyboval autem, tak jsem občas lehce zanadával do ošklivých káčátek všem silničářům, ale chápal jsem, že takovou nadílku nelze zpracovat v rychlém čase. Když jsem dostal nápad – hodný milého šedivého chlupatého zvířátka kamarádícího s medvídkem Pú –  fotit noční zasněžené město v 23.00, tak to jsem nadával kousek více. Ale to, co jsem zažil s kočárkem druhý den, mě donutilo klnout z plných plic a svolávat na silničáře, magistrát a majitele nemovitostí různá zpestření jejich životní dráhy. Většina navrhovaných kratochvílí byla pravda fyzicky neproveditelná, ale ulevilo se mi. (Pokračování textu…)

Ležím si tak jednou s dvojčátky v perfektní ohrádce, kterou jsme jim pořídili, aby binec nepřetékal do celého bytu a koukám se, jak si pěkně hrajou. A ani mě k tomu nepotřebují. Teda … nepotřebují… musím být účasten v ohrádce a občas se pohnout, aby měla jistotu, že jsem neusnul. (Pokračování textu…)

Po delší diskuzi na téma dětský sbor a soustředění se Verunka rozhodla uspořádat další z úspěšné série soustředění dětského sboru. Pravda, celé akci musela předcházet rekreace po rodinné dovolené,  a to jak ze strany Verunky, tak i ze strany mé. Ale za to … to stálo za to.  (Pokračování textu…)

Po nějaké době jsem opět otevřel noviny a to co na mě kouklo, mi zprvu připadalo jako standardní politické bláboly a kecy okolo ničeho. Všichni přece vědí, že politici jsou lumpové, zkorumpovaná hovada, zloději a lháři. Proto mě nějaká aféra troubů, co nejsou schopni absolvovat naše dnešní velmi zjednodušené vysoké školství, nemůže rozházet. (Pokračování textu…)

Snad každý z nás prací povinný už někdy měl co do činění s finančákem. Někdy to bylo příjemné posezení, jindy velmi nepříjemná debata. Někteří dokonce museli platit  pokuty. Nicméně tentokrát se na finančák podíváme z jiné stránky. (Pokračování textu…)

Dostala se mi do rukou tlustá kniha od Terryho Pratchetta Národ. Tato kniha je zcela mimo jeho cyklus Zeměplochy, kterým se, zvláště u nás, proslavil. (Pokračování textu…)

Nikdy nedopusťte, aby babičky měly čas něco hustit do Vaší ženy. Proč? No protože nevíte co z toho bude. Může z toho být něco relativně nevinného jako například vymalování koupelny. Může z toho být i něco horšího jako třeba nové vybavení do kuchyně. Nebo – nedejbože – i taková katastrofa jako je dovolená s půlročními dvojčaty. (Pokračování textu…)

Ač jsem na mateřské, dlouho jsem se již těšila na opravdovou dovolenou. Tedy, že vyrazím s manželem a dvojčaty někam pryč z města a trochu si odpočinu od každodenního martyria, slovy babičky, že to bude prima, že na to nebudu přes den sama, vždyť mi přece muž pomůže. No a v noci (která u mě a dvojčat trvá asi od devíti večer do devíti do rána), že to bude víc v pohodě – třeba se tátovi večer podaří Alžbětu Marii přesvědčit, že na to, aby žila nočním životem má ještě pár let čas a ráno si třeba Matěje Jana přenese do postele a přesvědčí ho, že je ještě moc ospinkaný a má moc těžkou hlavičku.. (Pokračování textu…)

Tento článek se začal rodit někde na kopci směrem k hradu Landštejn. Jak z kontextu plyne, text se rodil směrem nahoru, protože na Moravě prostě hrad stojící v údolí nenajdete.

Jak tak lezu a potím se na kopečku, kde jsem nikdy neměl problém (reálné převýšení jak Monte Bů) nestačím mrkat na drát. Nejen že jsem se nepotil, ale dokonce ani nezadýchal (kedysy). Ovšem  najednou funím jak parní lokomotiva  a syneček je z toho náležitě vesel. Vono funící fotr, to je mazec, že jo. První moje myšlenka byla – sou tu holt léta pantáto převore. Druhá – nebudu tak často pít to jedno pivo večer. Pivo sice dělá hezká těla, ale kdo to má tahat. (Pokračování textu…)

Jdu takhle po ránu na latinskou a koukám, že tam je nějak moc mlaďochů. Jak jsem byl rozespalý, tak mi ani nezačalo šrotovat, o co vlastně jde. Jen jsem potěšeně konstatoval, že řady milovníků latiny se opět rozrostly.

(Pokračování textu…)