| Schidlovo |
| … o tom co mě zajímá a co se mě dotýká … |
Vracím se takhle jednou večer se ženou z výletu a po zaparkování – které se stává díky magistrátním úředníkům čím dál těžší – sedíme v autě a slastně vychutnáváme chvíle, kdy není slyšet motor, dvojčátka spinkají a celkově se člověk může uvolnit a oddechnout. Prostě jak po návratu z výletu a řízení motorového prostředku džunglí našich silnic. Pokračování »
A je to to tady. Taky bych si měl nějak pěstovat kult osobnosti. No posuďte sami. Přítel Okap je pravidelně citován v novinách, vlastní žena má více titulů a vysokých škol, kamarád Klokan je zván do Austrálie a strejda Koala si pořídil vlastní operační systém. Nevěříte? Tak si to najděte. Pokračování »
Opět jsem se lehce nasštval. Opět kvůli operačnímu systému Windows. Přes veškeré zabezpečení a veškerou opatrnost se na delší dobu nepoužívaném stroji objevil wir. Pokračování »
Po nějaké době jsem opět otevřel noviny a to co na mě kouklo, mi zprvu připadalo jako standardní politické bláboly a kecy okolo ničeho. Všichni přece vědí, že politici jsou lumpové, zkorumpovaná hovada, zloději a lháři. Proto mě nějaká aféra troubů, co nejsou schopni absolvovat naše dnešní velmi zjednodušené vysoké školství, nemůže rozházet. Pokračování »
Snad každý z nás prací povinný už někdy měl co do činění s finančákem. Někdy to bylo příjemné posezení, jindy velmi nepříjemná debata. Někteří dokonce museli platit pokuty. Nicméně tentokrát se na finančák podíváme z jiné stránky. Pokračování »
Dostala se mi do rukou tlustá kniha od Terryho Pratchetta Národ. Tato kniha je zcela mimo jeho cyklus Zeměplochy, kterým se, zvláště u nás, proslavil. Pokračování »
Nikdy nedopusťte, aby babičky měly čas něco hustit do Vaší ženy. Proč? No protože nevíte co z toho bude. Může z toho být něco relativně nevinného jako například vymalování koupelny. Může z toho být i něco horšího jako třeba nové vybavení do kuchyně. Nebo – nedejbože – i taková katastrofa jako je dovolená s půlročními dvojčaty. Pokračování »
Ač jsem na mateřské, dlouho jsem se již těšila na opravdovou dovolenou. Tedy, že vyrazím s manželem a dvojčaty někam pryč z města a trochu si odpočinu od každodenního martyria, slovy babičky, že to bude prima, že na to nebudu přes den sama, vždyť mi přece muž pomůže. No a v noci (která u mě a dvojčat trvá asi od devíti večer do devíti do rána), že to bude víc v pohodě – třeba se tátovi večer podaří Alžbětu Marii přesvědčit, že na to, aby žila nočním životem má ještě pár let čas a ráno si třeba Matěje Jana přenese do postele a přesvědčí ho, že je ještě moc ospinkaný a má moc těžkou hlavičku.. Pokračování »
Tento článek se začal rodit někde na kopci směrem k hradu Landštejn. Jak z kontextu plyne, text se rodil směrem nahoru, protože na Moravě prostě hrad stojící v údolí nenajdete.
Jak tak lezu a potím se na kopečku, kde jsem nikdy neměl problém (reálné převýšení jak Monte Bů) nestačím mrkat na drát. Nejen že jsem se nepotil, ale dokonce ani nezadýchal (kedysy). Ovšem najednou funím jak parní lokomotiva a syneček je z toho náležitě vesel. Vono funící fotr, to je mazec, že jo. První moje myšlenka byla – sou tu holt léta pantáto převore. Druhá – nebudu tak často pít to jedno pivo večer. Pivo sice dělá hezká těla, ale kdo to má tahat. Pokračování »
Jdu takhle po ránu na latinskou a koukám, že tam je nějak moc mlaďochů. Jak jsem byl rozespalý, tak mi ani nezačalo šrotovat, o co vlastně jde. Jen jsem potěšeně konstatoval, že řady milovníků latiny se opět rozrostly.