Je to sice s podivem, ale občas na děti sedne mánie úklidu. Na holčičku kupodivu častěji. Přijde takhle dvojče k ledabyle pohozené kupce písku, zamyšleně si ji přeměří, podívá se po okolí a na první pohled je mu jasné, že „ledabyle pohozeno“ to TADY prostě být nemá. I začne přetvářet okolí k obrazu svému. Vezme první zrnko, přejde přes pokoj a uloží ho tam, kde by se podle stávajích dvojčecích představ měla „ledabyle pohozeno“ nacházet.

(Pokračování textu…)

Jojo. Je to tak. Už tady jsme táák dlouho. A jsme moc šikovní. Už nejsme v zavinovačce zabalené vánočky, které lze najít tam, kde byly odloženy. Tak například perfektně víme, co můžeme. A ještě lépe víme,  co nemůžeme. A to je přesně důvod, proč jsme se naučili mlčet. Celkově bychom zhodnotili naše žití zde na kouli kladnou známkou. (Pokračování textu…)

Nelze být s dvojčaty neustále. Tento postulát je zcela bez diskuze. Ovšem je nutné neustále kontrolovat. Je nutné kontrolovat hladinu zvuku nejen nahoru, ale jak se ukázalo, tak i směrem opačným. (Pokračování textu…)

Coby dlouhoměsíční uživatel stereo zvuku, jsem dal s pomocí dalších chovatelů dvojčat dohromady několik málo bodů o tom, proč si pořídit dvojčata. Jedná se o body nesporné, praxí ověřené a proto neváhejte. (Pokračování textu…)

Sněží. „To mokré bíle svinstvo pada mi za limec.“ Njn. Dokud jsem se v tom pohyboval autem, tak jsem občas lehce zanadával do ošklivých káčátek všem silničářům, ale chápal jsem, že takovou nadílku nelze zpracovat v rychlém čase. Když jsem dostal nápad – hodný milého šedivého chlupatého zvířátka kamarádícího s medvídkem Pú –  fotit noční zasněžené město v 23.00, tak to jsem nadával kousek více. Ale to, co jsem zažil s kočárkem druhý den, mě donutilo klnout z plných plic a svolávat na silničáře, magistrát a majitele nemovitostí různá zpestření jejich životní dráhy. Většina navrhovaných kratochvílí byla pravda fyzicky neproveditelná, ale ulevilo se mi. (Pokračování textu…)

Při brouzdání na webu jsem padnul na různé odkazy. Jeden z nich byl  http://www.scootland.cz/.  Dokonce jsem tento vynikající obchůdek našel i na facebooku. Tak mě napadlo, zkusit si vygooglit dvojčata. A začal jsem z gruntu. (Pokračování textu…)

Ležím si tak jednou s dvojčátky v perfektní ohrádce, kterou jsme jim pořídili, aby binec nepřetékal do celého bytu a koukám se, jak si pěkně hrajou. A ani mě k tomu nepotřebují. Teda … nepotřebují… musím být účasten v ohrádce a občas se pohnout, aby měla jistotu, že jsem neusnul. (Pokračování textu…)

Po delší diskuzi na téma dětský sbor a soustředění se Verunka rozhodla uspořádat další z úspěšné série soustředění dětského sboru. Pravda, celé akci musela předcházet rekreace po rodinné dovolené,  a to jak ze strany Verunky, tak i ze strany mé. Ale za to … to stálo za to.  (Pokračování textu…)

Nikdy nedopusťte, aby babičky měly čas něco hustit do Vaší ženy. Proč? No protože nevíte co z toho bude. Může z toho být něco relativně nevinného jako například vymalování koupelny. Může z toho být i něco horšího jako třeba nové vybavení do kuchyně. Nebo – nedejbože – i taková katastrofa jako je dovolená s půlročními dvojčaty. (Pokračování textu…)

Ač jsem na mateřské, dlouho jsem se již těšila na opravdovou dovolenou. Tedy, že vyrazím s manželem a dvojčaty někam pryč z města a trochu si odpočinu od každodenního martyria, slovy babičky, že to bude prima, že na to nebudu přes den sama, vždyť mi přece muž pomůže. No a v noci (která u mě a dvojčat trvá asi od devíti večer do devíti do rána), že to bude víc v pohodě – třeba se tátovi večer podaří Alžbětu Marii přesvědčit, že na to, aby žila nočním životem má ještě pár let čas a ráno si třeba Matěje Jana přenese do postele a přesvědčí ho, že je ještě moc ospinkaný a má moc těžkou hlavičku.. (Pokračování textu…)